Ukázky písní
CO JE TO NOVÉHO POD PÁLAVÚ
Co je to nového pod Pálavú,
trápí tam cérečka mojú hlavu,
/: trápí ju velice, že chodím k muzice,
do Bavor, do Perné, do Klentnice. :/
Šak já si k muzice zajtra zajdu,
inú si cérečku sobě najdu,
/: co bude cifrovat, vínečko nalévat,
potom sa přes pole se mnú túlat. :/
Večer si zavdáme pohár vína,
z Věstonic, Pavlova, Strachotína,
/: když jiskra přeskočí z vínka do tvých očí,
hlava sa nám láskú pak zatočí. :/
Ráno si zajdeme na Děvičky,
tam ti dám ma milá tři hubičky,
/: ten pohled ze strání, s Pavlovem na dlani,
to je přímo Boží požehnání. :/
Hudba a text první a druhé sloky: Josef Chaloupka
(autor textu třetí a čtvrté sloky Václav Rozinek)
CO JE TO ZA HORA
Co je to za hora, hora bez javora,
/: co je to za dívča, keď nemá frajíra. :/
Keď nemá frajíra, nemá ani reči,
/: nemajú proč plakat její černé oči. :/
Javorová loďka, dubové veselko,
/: prevez mňa má milá, cez malé jazérko. :/
DENIČKA UŽ VYCHÁZÍ
Denička už vychází, stávaj milá hore,
/: ej, než slunéčko vyskočí, pojedem na pole. :/
Dívčati sa nechcelo, skoro ráno stávat,
/: ej, koníčky už řehtali, začli podupávat. :/
Jankovy koníčky nemajú vodičky,
/: až k háječku zašli, voděnky nenašli. :/
Nedbalý Janíčku dones jim vodičku,
/: nehújaj, nepíjaj, hleď si svých koníčků. :/
CHOVALA MŇA MOJA MAMKA
Chovala mňa moja mamka, nevěděla komu,
ale až mňa vychovala, vzali mňa na vojnu.
/: Na vojnu mňa vzali, ani sa neptali,
jak mě moji rodičové ťažko vychovali. :/
Mám koníčka sedlaného, on mňa pěkně nosí,
po horách aj po dolinách, po studenej rosi.
/: Mám koňa vraného, on mně pěkně skáče,
doma čeká moja milá, přežalostně pláče. :/
KERÉ DÍVČA NEMÁ DOMA FRAJÍRA
Keré dívča nemá doma frajíra,
nech si sedne na lavečku u dvora,
/: a nech píše na cedulku litery, litery,
že ju nechce v tých Kosticách nikerý. :/
Má mamičko zarůstl mně chodníček,
odnaučil sa k nám chodit Janíček,
/: hoj Janíček, duša moja, milý moj, milý moj,
proč už nejsi taký věrný akýs bol. :/
Moja milá, premilená Anička,
našej lásce brání tvoja mamička,
/: že já nemám pole, luka, ani háj, ani háj,
iného si šohajíčka namlúvaj. :/
(autor třetí sloky Václav Rozinek)
PRI TRENČANSKEJ BRÁNĚ
/: Pri trenčanskej bráně, stojá koně vrané, :/
/: vysedajú chlapci, vysedajú chlapci, vysedajú na ně. :/
/: Na koně sedajú, na Boha volajú, :/
/: Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj, v našem bojováňú. :/
/:Bože nám pomáhaj, aj Panna Marija, :/
/: aby nezhynula, aby nezhynula moravská krajina. :/
PŘI ČERVENÉM VÍNĚ
Při červeném víně, ej, při červeném víně,
navzdory mej milej, navzdory mej milej.
Muzika nám hrála, ej, muzika nám hrála,
do bílého rána, do bílého rána.
Rozcházali sme sa, ej, ráno bylo bílé,
doma sem s mú milú zažil ťažké chvíle.
Netrvalo dlúho, ej, co ju hněv pomine,
když si k ní přilehnu, už sa ke mně vine.
ZA HORAMA DĚDINA
Za horama dědina, za horama dědina,
/: ej, je tam švarná děvčina.:/
Keby mě ju chceli dát, keby mě ju chceli dát,
/: ej, věděl bych ju milovat. :/
Ve dně bych ju šanoval, ve dně bych ju šanoval,
/:ej, ale v noci miloval :/
ZPÍVALI MUŽÁCI
Zpívali mužáci pod kaštanem, u máje,
nesla sa pěsnička pod večerem, pěkná je.
/: Spomínali koně vrané, aj frajárky starodávné, aj frajárky starodávné. :/
Svítila hvězdička ve sklénečce, na víně,
kam ste sa poděli koně v našej dědině?
/: A kde že sú zahrádečky, a kde spíte, frajárečky, a kde spíte, frajárečky. :/
Kam sa nám všechno to pominulo, hvězdičko?
Daj že nám na smutek zapomenút, skleničko!
/: Frajárečky nezavedem, na koníčkách nepojedem, na koníčkách nepojedem. :/
Tá naša pěsnička také jednú ztratí hlas,
tenkrát, až nebude pod kaštanem žádný z nás!
/: Kdo že potom vínko píjat bude za nás, a kdo zpívat, bude za nás, a kdo zpívat? :/
VINOHRADY, VINOHRADY
/: Vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte, :/
/: a kdo sa ho jednú napije, dobrú vůlu z něho dostane,
vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte. :/
/: Víno bílé, víno bílé, vínko naše červené, :/
/: když ho šohaj pohár vypije, zazpívá si pěkně vesele,
víno bílé, víno bílé, vínko naše červené. :/
ČERVENÉ VÍNEČKO JAK VIŠŇA
Červené vínečko jak višňa, ty moja galánko šidíš mňa,
/: daj pozor na sebe, abych já neošidil tebe. :/
Haj haj haj háječku zelený, šidíš mňa šohajku milený,
/:daj pozor na sebe, abych neošidila tebe. :/
Lepší je vínečko z kolaja, nežli je voděnka z pohára,
/:pijme ho, dobré je, však nám šenkérka naleje. :/
Dej nám Pán Bůh zdraví, má maměnka praví,
/: abych sa nežénil, že su ještě mladý. :/
Málo je nás málo, kde by sa nás bralo,
/: když nás odváďajú skoro každé jaro. :/
Bylo nás bratranců, bylo nás jedenáct,
/: oni nás odvédli všecky na jeden ráz. :/
VÍNEČKO, NE VODA
Vínečko, ne voda, pije ho sloboda,
/: třeba je kyselé, ale je veselé. :/
Pime ho, pime ho, do rána bílého,
/: až sa ho napijem, dáme si druhého. :/
Všeci sa čudujú, za co chlapci pijú,
/: za lušně, za svorně, za kolečko plužné. :/
/: Nic neděláme, dobře se máme,
vínko pijeme, dobře žijeme,
vínko pijeme, dobře si žijeme. :/
POHÁREK
Pověz mně pohárku skleněný, proč v tobě vínečka už není,
/: ani slzička, ani kapečka, na dně ani trocha vínečka. :/
Keď si ťa pohárku nalejem, potom sa na tebe usmějem,
/: jak mně zavoňal modrý portugal, že sem jít zapomněl od tebe. :/
Tys tomu pohárku na vině, žena mňa přichytla při víně,
/: ani slovéčka, ani hubička, nenašla sa pro mňa v peřině. :/
JAROSLAVU SVOBODOVI K 75. NAROZENINÁM
(autor Václav Rozinek; nápěv Keby ste to mamko moja)
U nádraží žije švarný /: šohajek :/,
za víno dá směle hlavu /: na špalek :/.
Burgund bílý nebo sylván /: zelený :/
na výstavách soutěží vždy /: o ceny :/.
Vymýšlet a tvořit mu jde /: vždy k duhu :/,
umí dělat zázraky na /: soustruhu :/.
Fachman byl u světoznámé /: Zbrojovky :/,
zdraví ať mu slouží aspoň /: do stovky :/.
Že je Jara švarný šohaj /: z Moravy :/,
dělá všechno co jen může /: pro zdraví :/.
Dobré jídlo lze jen těžko /: odříci :/,
metrákové už se blíží /: hranici :/.
Co má ale na tom světě /: nejvíc rád :/,
svoju ženu a zelený /: vinohrad :/.
/: Všem pak říká zcela jistě /: po právu :/,
za moře bych nevyměnil /: Moravu :/. :/
LEPŠÍ JE VÍNEČKO
/: Lepší je vínečko nežli voda, :/
/: lepší je panenka nežli vdova. :/
/: Panenka miluje, nic neříká, :/
/: a vdova spomíná nebožtíka. :/
UNKOVSKÁ DĚDINEČKA
(autor Zdeněk Pospíšil)
Ta unkovská dědinečka malovaná,
malovaly ju maměnky kvítečkama.
/: Malovaly s láskou k rodné dědině,
proto je teď nejpěknější v širé krajině. :/
Zasvítilo ranní slunko nad Výhonem,
ukázalo všechnu krásu tady kolem.
/: Vinohrady, sady, pole, lučiny,
a také to nejkrásnější z naší dědiny. :/
Přejeme ti dědinečko dlouhé žití,
Unkovčákům dobré vínko na připití,
/: a když půjdem světem v širou krajinu,
nezapomeneme na unkovskou dědinu. :/