Z historie Šatavanu

V kraji Dyjskosvrateckého úvalu, na vršcích a dolinách kolem říčky Šatavy,
kde vyzrávají vynikající odrůdy vinné révy, leží vesnice Unkovice, Žabčice
a Přísnotice. Tady v červenci roku 2006 vznikl mužácký pěvecký sbor Šatavan.
Založila ho parta dobrých kamarádů, kteří mají v srdci moravskou lidovou
písničku, jež spolu s tradicemi, folklorem a vínem patří k našemu životu
a dobré náladě v našem kraji.

Z kroniky Šatavanu

Mužácký spolek Šatavan Žabčice byl založen 21. července 2006, když
se v žabčické sokolovně sešlo 17 zájemců ze tří sousedících obcí o zpěv moravských
lidových písní. Ti utvořili sbor, do jehož čela byl ustanoven Ladislav
Matzka. Inspirací a prvotním impulzem ke vzniku sboru bylo vystoupení
pohořelických mužáků. Členové nově vzniklého tělesa pilně nacvičili první
písně, takže k oficiálnímu premiérovému vystoupení došlo už 22. září 2006
při václavských hodech v Přísnoticích. Od té doby uplynulo celých deset let
naplněných pravidelnými zkouškami, téměř dvěma stovkami veřejných vystoupení
a zážitky, které Šatavan přináší svým posluchačům. Přibližme si zásadní
milníky této historie.

Na rozdíl od dítěte, které vždy vstupuje do života i se svým jménem, žabčický
mužácký spolek nejdříve konal, tedy zpíval, a pak teprve přemýšlel
o svém názvu. Nakonec zvítězilo jméno, které se váže k říčce Šatavě. Ta pramení
nedaleko od Ivančic u obce Hlína v hlubokých lesích přírodního parku
Bobrava v Bobravské vrchovině a na své skoro 30 kilometrů dlouhé cestě
k soutoku s řekou Svratkou u Uherčic protéká i katastry Unkovic, Žabčic
a Přísnotic. Vytváří tak přirozenou spojnici těchto obcí a nápad použít její
jméno jako základu pro název souboru proto patří mezi ty velmi šťastné.
Návrh na pojmenování padl v létě 2007 a poprvé pod svým novým jménem
pak mužáci vystoupili 23. února 2008 na 44. výstavě vín v Žabčicích;
od té doby se název Šatavan pravidelně objevuje na plakátech s upoutávkou
na různé kulturní akce.

Kromě jména je poznávacím znakem souboru i jednotný kroj, který všichni
členové oblékají při veřejných vystoupeních svého sboru. Součástí tohoto
velmi jednoduchého, uměřeného oděvu jsou bílá košile, černé kalhoty
a tmavomodrá vesta s motivem vinného hroznu. Součástí výbavy jsou i slaměné
sotůrky na lahve s vínem. Kroje pro sbor navrhla a ušila Marie Vaňková
z Velkých Němčic, která se výrobou krojů pro národopisné soubory věnuje
už dlouhá léta. Slušivý kroj podtrhuje účinek zpěvu mužáků a dodává každému
vystoupení na slavnostnosti a tradičnosti. V kroji sbor poprvé vystoupil
3. dubna 2007 na setkání bývalých pracovníků Kovolitu v Modřicích.
V souvislosti s krojem je třeba zmínit také etnografické začlenění obcí při
Šatavě do etnografických regionů. Žabčice, Přísnotice a Unkovice leží na
jižní hranici brněnské národopisné oblasti, hned „za humny“, na jihovýchodě
za řekou Svratkou, se rozkládá západní výspa Hanáckého Slovácka
a daleko to není ani do obcí Podluží coby oblasti kolem Břeclavi
a Hodonína.

To hlavní v životě sboru představují písně, a to převážně tradiční lidové
písně právě z regionů Hanáckého Slovácka a Podluží, jako třeba Vinohrady,
vinohrady, Ore, šohaj, ore, Čejkovická dědina, Hromy bijú, Chovala mňa
moja mamka a mnoho dalších. Šatavan jich dnes dokáže zazpívat přes 150,
o čemž svědčí i samostatný seznam v jedné z následujících kapitol. Pro vnitřní
potřebu souboru vznikl v roce 2012 zpěvník s textem více než sta písní.
Lidový písňový materiál však Šatavan nejen reprodukuje, ale také s ním tvořivě
pracuje. Některé z písní jsou totiž obohaceny o originální sloky (jako třeba
skladby Co je to nového pod Pálavú nebo Keré dívča nemá doma frajíra)
a v repertoáru souboru dokonce najdeme i zcela původní položky, za nimiž
se skrývá tvůrčí duch členů souboru inspirovaný lidovými náměty (např. píseň
Unkovská dědinečka). Utajena nesmí zůstat ani neveřejná tvorba Šatavanu,
při které na známé nápěvy vznikají originální blahopřejné písně určené
pro ty členy souboru, kteří právě slaví narozeniny. Nejaktivnějším v tomto
typu skládání je Václav Rozinek.

Lidové úsloví praví: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Veřejná vystoupení
Šatavanu by neměla takový ohlas, kdyby vše nebylo předem důkladně nacvičeno
a odzkoušeno. Pro členy Šatavanu to znamená pravidelné setkávání
na zkouškách, které se konají téměř každý týden. Účast na těchto zkouškách
je mimořádná, protože obvykle se sejde většina sboru. Původně se členové
souboru k pilování svého hlasového projevu scházeli v žabčické sokolovně,
v přísnotickém kulturním domě a následně v budově PVP v Žabčicích.
Od podzimu 2008 se zkoušky konají v žabčickém Lidovém domě. V prvních
letech působení sboru se nácvik za dobrého počasí odbýval v exteriéru, a to
konkrétně v příjemném prostředí u žabčických sklepů. Výjimečně se koná
zkouška na jiných místech – tak třeba 1. března 2012 proběhla ve sklepě přísnotického
vinaře Břetislava Ludvíka. Už se stalo nepsanou tradicí, že při každé
zkoušce si členové sboru svlažují hrdlo dobrým místním vínem. Vždyť
mezi 17 mužáky ze Šatavanu se najde 12 drobných vinařů, takže by byl hřích
nevyužít tohoto příjemného osvěžení. Se sklenkou domácího moku v ruce
ostatně vídáme Šatavan i při veřejných vystoupení, takže zvláště písně o víně
pak nabývají ještě větší zemitosti a jadrnosti.

Protože smyslem Šatavanu je předávat „krásné moravské písničky dalším
generacím, aby nikdy neutichly“, vrcholem jeho činnosti jsou veřejná vystoupení
na nejrůznějších kulturních a společenských akcích. Žabčičtí mužáci
zpívají na hodech, koštech vín, přehlídkách sborů (např. v Pohořelicích,
Blučině, Dolních Dunajovicích, Březí), při rozsvěcování vánočních stromů,
na plesech, ale také pro místní seniory nebo při různých příležitostných akcích.
K nim patřilo třeba slavnostní předání obecního praporu v Přísnoticích
(23. září 2007), otevření rekonstruovaného Lidového domu v Žabčicích
(3. srpna 2008), otevření rozhledny na Výhoně (1. srpna 2009), vyhlášení
ceny Zelená stuha v soutěži Vesnice roku v Unkovicích (18. června 2013)
nebo uvedení knihy Rudolf Valáška o Františku Urbánkovi (Žabčice; 28. září
2016). Výjimečnou událostí je Svatomartinské zpívání, které se poprvé z iniciativy
a za spoluorganizace Šatavanu konalo v roce 2009. Tohoto setkání

se kromě Šatavanu účastní další sbory ze širšího okolí, např. z Bořetic, Březí,
Bulhar, Dambořic, Dolních Dunajovic, Chrlic, Kostic, Ladné, Pohořelic,
Rohatce a dalších obcí. Šatavan se svými písněmi za dobu svého působení
představil už skoro na dvou stovkách akcí; k 28. září 2016 jich bylo přesně
188. Ročně se účastní zhruba dvacítky akcí; nejčastěji vystupuje ve svých
„domovských“ obcích, tj. v Žabčicích, Přísnoticích, Unkovicích a Hrušovanech
u Brna, ale pravidelně se zapojuje i do akcí v dalších bližších i vzdálenějších
místech v akčním rádiu mezi Brnem a Břeclaví (např. Velké Němčice,
Nosislav, Židlochovice, Rajhrad, Ladná, Březí, Brno-Líšeň); prozatím jediné
vystoupení se konalo v zahraničí, a to ve slovenské Trnavě. Úplný přehled
akcí, na kterých Šatavan zazpíval, podává kapitola Veřejná vystoupení
Šatavanu. Trvalou stopou lidového umění žabčických mužáků zůstává zvukové
CD, které bylo natočeno 23.–25. května 2011 v Lidovém domě v Žabčicích
a které zahrnuje nahrávky celkem 18 převážně lidových písní. U některých
z nich Šatavan hudebně doprovází cimbálová skupina Líšňáci a Martin
Zeman. CD vzbudilo pozornost i Českého rozhlasu Brno a rádia Proglas,
přičemž obě stanice věnovaly tvorbě Šatavanu půlhodinové relace. Rádio
Proglas si pak Šatavan 19. března 2014 pozvalo do hodinového živého přenosu.
Mužácký sbor Šatavan v první dekádě své činnosti prokázal svou životaschopnost,
která pramení z nadšení jednotlivých členů pro moravskou lidovou
píseň a pro zachovávání a rozvíjení její tradice. Nenápadně, ale vlastně
zcela přirozeně také kultivuje další tradici, spojenou s domácím pěstěním
a výrobou vína. A do třetice členové Šatavanu rozdávají při každém svém
vystoupení neokázalou radost z krásy, umění a života.